Z rozhovoru pro Sokol o inspiraci a procesu tvorby nových oděvů.
Elegantní s nezaměnitelnými tradičními prvky. Takový je nový sokolský společenský oděv z dílny návrhářky Štěpánky Pivcové. Přesně vystihuje Sokol, spolek s dlouholetou historií a moderní tváří pro 21. století
Historie sokolského odívání sahá až do roku 1862. První návrhy sokolského kroje připravil na žádost Jindřicha Fügnera slavný český výtvarník Josef Mánes. Kroj se postupně vyvíjel a návrhy úprav pocházely například od Františka Ženíška. Zatímco mužský kroj procházel jen postupnou evolucí, ženy chtěly jít s dobovou módou, což nám dokládá i řada dochovaných, byť nerealizovaných návrhů. Po obnově sokolského hnutí v roce 1990 bylo potřeba urychleně vyřešit nedostatek krojů vzhledem k blížícímu se XII. všesokolskému sletu plánovanému na rok 1994. Vznikl společenský oděv, který se měl stát dočasným řešením dané situace. Slovo „dočasný“ má v našich zemích zvláštní nádech, který bohužel platil i v případě sokolského oděvu.
Nový společenský oděv České obce sokolské se tak začal rodit až v roce 2022. Bylo to více než symbolické datum, neboť jsme si připomínali dvousté výročí narození Jindřicha Fügnera, tedy prvního iniciátora vzniku sokolského kroje. Cílem bylo vytvořit nadčasový oděv tradiční sebevědomé organizace, který vyjadřuje hrdost na příslušnost k ní. Oděv měl využívat tradiční prvky, zároveň ale reflektovat současné potřeby a trendy. Měl tedy sokolům a sokolkám umožnit moderní reprezentaci s odkazem na historickou tradici. Uvedené zadání napovídá, že proces vzniku oděvu nebyl vůbec lehký. O to větší radost mají všichni, kdo se na něm podíleli, z konečného výsledku.
Jak tedy vlastně vznikala kolekce nových společenských oděvů České obce sokolské?
O tom jsme si povídali a osobou nejpovolanější, autorkou návrhů, Štěpánkou Pivcovou. „S radostí, díky bohatým zkušenostem s navrhováním elegantního oblečení, s velkou dávkou tvůrčí fantazie a managementu. Pak vše smíchat a občas protřepat,“ usmívá se Pivcová.
Cesta designérky a návrhářky k sokolům v nadsázce vedla přes práci v oděvních firmách Pietro Filipi či Horsefeathers. Před pěti lety si založila vlastní oděvní značku The MAY studio. Získala si reputaci a mezi její vzácné klienty patřil prezident Petr Pavel, se kterým spolupracovala od začátku jeho kandidatury, a pro první dámu Evu Pavlovou vytvořila známý magentový kostým a pelerínu na inauguraci.
Své vzdělání získala na prestižních uměleckých školách, jakými jsou pražská UMPRUM nebo HKU v Utrechtu. Praktický přístup k tvorbě a znalost zákaznic u ní pochází z práce šéfdesignérky dámské kolekce pro Pietro Filipi. Štěpánka si zakládá na kvalitě a na tom, aby každý její kousek byl pro nositele jedinečný. Své oděvy navrhuje s vášní a touhou tvořit něco krásného. Inspiruje se kvalitními přírodními materiály. Pro látky z vlny, hedvábí, kašmíru a lnu si většinou jezdí do Itálie.
Popíšete nám, jak vznikaly jednotlivé oděvy a doplňky?
Nejdříve je důležité zdůraznit, že se jedná o ucelenou kolekci, jejíž vizí je nadčasově a moderně reprezentovat příslušnost k ČOS. Pánské a dámské oděvy jsou v symbióze a nesou se v duchu jednoty.
U pánského obleku mě inspiroval historický mužský sokolský kroj a jeho výrazné prvky, jako jsou stojáček u saka, výrazné zapínání na předním díle i rukávech a barevnost. V několika studiích jsem se věnovala tomu, zda stojáček zachovat nebo vytvořit sako s klasickou fazonou, na které jsou muži ve formální módě zvyklí. Ukázalo se, že sako lze tvarovat tak, že stojáček se při správném ohrnutí položí do fazony. Teprve nošení ukáže, která z těchto dvou variant bude oblíbenější. Je to inovativní řešení pánského saka, protože fazona bývá pevně zažehlená.
Nicméně jsem pochopila, že sokolové nosí historický kroj zapnutý na pár vrchních knoflíků a to samé se možná stane i se sakem nového společenského oděvu. Díky tomuto způsobu nošení by hezky vynikla červená nebo bílá košile se stojáčkem. Ležérnější variantou pak jistě bude i zcela rozepnuté sako s košilí se stojáčkem a výrazným knoflíčkem u krku. Díky verzi s klasickou fazonou jsem zařadila do „kolekce“ i košili s límcem a kravatu. Košile je z pevné bavlny, má kulaté kraje límce i manžet a monogram. Je to odkaz na historické košile, které byly pevné a měly krásně propracované detaily a velmi často monogram. Sokolové je mohou nosit denně i do zaměstnání a právě monogram ČOS bude vizitkou příslušnosti k hnutí. Když mluvíme o znaku ČOS, tak jeho současnou verzi mi pomohl prostřednictvím 3D modelace realizovat Martin Žampach a 3D tištěné modely jsme použili jako předlohu pro realizaci knoflíků, spony na pásek a dámské šaty a sako.
Znak se tak stal „šperkem“ – ozdobou, se kterou jsem pracovala i na dámské části kolekce a použila ji nejen jako knoflíky na saku, ale i jako průvlečnou sponu, kterou se protáhne látkový pásek. Každá žena si takto může tvarovat svou postavu v pase podle potřeb.
Právě dámský „kostýmek“ a šaty jsou vždy velkou výzvou pro návrháře a to díky tomu, že je potřeba myslet na ženy různých tvarů a konfekčních velikostí. Všechny jsou krásné a já osobně jsem známá tím, že oblékám nejen velmi štíhlé ženy. Základem je tvarovat výstřih saka a šatů tak, aby oblast hrudi nepůsobila uzavřeně. Pas je fajn mít volnější a zároveň s možností tvarovat ho pomocí pásku. Rozhodně jsem chtěla vytvořit elegantní a lichotivou siluetu, aby ženám slušela a byla i pohodlná.
Jak už jsem řekla, kolekce tvoří celek, proto jsem z pánského obleku převzala detail stojáčku a použila ho na dámském saku a šatech. Zároveň stojáček přechází do fazony a mírným obloukem k pasu a detailu spony. Stejný detail jsem použila i u halenky a sladila ho s umístěním na saku a šatech, tak aby halenka mírně vykukovala. Halenka je z měkkého Tencelu a díky volnějšímu střihu elegantně splývá na těle. Má krásné detaily vysokých manžet s monogramem.
Sukně je jednoduchá, pouzdrová, elegantní. Krásně ladí se sakem a s halenkou, která se do ní nosí zastrčená.
Co dělá celou kolekci kompletní, jsou doplňky. Ty respektují bohatou historii sokolského kroje.
Odkud jsou vlastně látky na sokolské oděvy a jak je to s výrobou?
„V Česku jsme bohužel přišli téměř o všechny textilní továrny schopné vyrobit látky tak vysoké kvality a parametrů, jaké jsem na oděvy potřebovala. Proto jsem oslovila tkalce v Itálii a ti dodali látku, která má vysoký podíl vlny ale je pevná, stálobarevná a v budoucnu dostupná ve stále stejném odstínu barvy.
Ale například podšívka nebo kravaty jsou z Hedvy Český brokát, materiál pro pokrývky hlavy tvoří Tonak.
Důležité je, že se podařilo to, že všechno oblečení i doplňky budou vyrobeny a ušity v Česku a na Slovensku, v nejkvalitnějších dílnách rukama zručných švadlen a řemeslníků. Podpora lokálních výrobců byla pro všechny prioritou a jsem ráda, že tento projekt spojí mnoho šikovných lidí. Věřím, že ta energie se do oděvů otiskne.“
Jak dlouhá a složitá byla cesta od prvotních skic k výslednému oděvu?
„Návrhy vznikly z mnoha skic, které jsem kreslila při studiu historie sokolského kroje a jeho variant napříč časem. Inspirovala mě nejen silná, tradiční estetika kroje, ale i vývoj elegantního oděvu, šatů, kostýmku i obleku. Popravdě, prvotní skici by po mě laik nerozluštil. Je to pár čar, ale jak se mi nápady vyjasňovaly, tak i kresby akvarelem začaly být konkrétnější. Tady je malá ukázka.“
„Skici a ideu jsem nosila v hlavě od jara minulého roku. Pracovala jsem ale na větším množství variací a nápadů, proto bylo potřeba udělat souhrnnou prezentaci pro členy České obce sokolské. Vybrala jsem čtyři různé verze a utřídila je do přehledné prezentace, abychom se mohli společně o jednotlivých návrzích bavit a sbírat nápady a komentáře. Mě totiž na mé práci nejvíc baví dialog a spolupráce. Moji „kolegové“, bratři a sestry, byli a jsou zapálení pro dobrý výsledek stejně jako já, a tak to byla radost.
Po výběru návrhů začala dlouhá a náročná fáze vytváření vzorků, vybírání správných látek, podšívek, knoflíků, etiket, nití a detailů k jednotlivým oděvům. A to nejen pro mě ale i pro ostatní designéry. Je to taková alchymie: trocha fantazie, hodně zkušeností, krapet štěstí, velká míra managementu.
Pokud se elixír vydaří, máme oděvy, které jsou alespoň na papíře a tabulkově ideální poměr cena a kvalita. Tohle je však jen začátek několikaměsíčního procesu. Dalším, a za mě nejdůležitějším krokem je tvarování oděvů ve střihu i látce. Zkoušeli jsme, špendlili a ubírali milimetry, až dokud jednotlivé siluety nebyly podle mých představ. Pak jsem zadala vzorky do výrob, kde v budoucnu budou vznikat oděvy, abychom zjistili, zda je možné je vyrobit podle návrhů.“
Co Vás na celém procesu nejvíce bavilo?
„Představa toho, že spolu s dalšími autory a výrobci vytvoříme kompletní „kolekci“, která bude z krásných látek v moderních siluetách a designu. A to, že ji bude nosit takové množství lidí a snad s láskou a hrdostí i k tomu, že bude vyrobena v česko-slovenských dílnách. Bude to pokračování dvou velkých tradic, sokolské a textilácké.“
Představila byste nám další autory?
Ano a moc ráda.
Autorem brože Sokolí pírko je šperkař Hanuš Lamr. Jeho tvorbu můžete objevit v malostranském ateliéru, kde jsme se scházeli nad návrhy. Hanuš je zkušený šperkař a miluje přírodní motivy. Jeho brože nosila mimo jiné Madeleine Albright nebo Eva Pavlová a jeho šperky jsou součástí sbírek významných institucí.
Motiv na hedvábný šátek navrhla talentovaná Andrea Vytlačilová, která se na tento ušlechtilý materiál specializuje a věnuje se mu pod svou značkou. Má za sebou práci pro několik zahraničních značek, mimo jiné Marca Jacobse, Kenzo či Versace, ale v současnosti tvoří a žije v Praze. Andrea do grafiky šátku vložila mnoho symbolů z tradice Sokola, jeho znak v ladných linkách středového motivu, oblouky tělocvičny Tyršova domu i tečky, jako hlavičky sokolů při sletu.
Elegantní dámský baret navrhla a vytvořila modistka Jolana Kotábová, která ve svém ateliéru pod Petřínem ručně vytváří klobouky dámám, které míří například do Ascotu. Pravidelně je nosí i moderátorka České televize Bára Černošková při přenosech z dostihů. Klobouk Jolany Kotábové jste mohli vidět i na korunovaci britského krále Karla III., kde jím doplnila svůj fialkový model naše první dáma Eva Pavlová.